OK2KYK
Ani
tentokrát se nám nevyhýbají komplikace. V pátek jsem naše auto dotáhl na
laně, a jelikož jsme v sobotu jako rodinka od rána do večera cestovali
vlakem, tak auto bylo ještě v neděli nepojízdné. Ještě k té cestě
vlakem, na tom není nic až tak zvláštního, mimo to, že jsme z Břeclavi do
Lednice jeli zvláštním vlakem. Tento vlak byl veden Parní lokomotivou řady 475
zvanou Šlechtična. Název si vysloužila svoji krásou, která je umocněna věkem.
Lokomotiva byla vyrobena v roce 1947, dosahovala rychlosti až 100km a
používala se pro osobní rychlíkovou a lehčí nákladní službu. Jinak si nemyslete,
že taková mašinka neměla sílu, účinné parní stroje dosahovali bezmála 2000
koní. Vagonky táhla takzvané Rybáky, takže jsme seděli na dřevěných sedadlech.
Ale to byla
malá technická odbočka, teď už k amatéření.
Takže na
kótu nás vyvezl Zdeněk OK7WW, který i se Zdendou museli vstávat už po páté
hodině. My s Kubou jsme nasedali kolem šesté a vyrazili jsme do Vracova pro
posledního člena závodního týmu Matěje. Našim cílem bylo udělat lepší výsledek
a udržet se na prvním místě v MČR juniorů. Takže jsme se rozhodli pro
vyšší kótu asi o 300 m, což byl Šibenický vrch nad Novou Lhotou. Tuto
kótu navštěvoval v minulých letech radioklub z Veselí nad Moravou.
 |
| Nádherný výhled do údolí ze Šibenického vrchu. |
Nahoru jsme
se dostali celkem bez problémů, jenom s malým štrejchnutím spodku Zdeňkova
Berlinga.
Dále už
skoro běžná rutina složit anténu na 2 m Zdenda s Kubou ke kotvám, já jsem
držel stožár a Matěj jej vysouval, Zdeněk všechno řídil, vyrovnával, zatloukal
kolíky a podobně.
Jelikož to
vypadalo na pěkné počasí, rozhodli jsme se vybudovat i venkovní 70 cm
pracoviště, jako stolek nám posloužila betonová skruž chránící výškovou
nivelační značku a bedna od Budvárku.
Rozdělení
týmu bylo taky obvyklé, Zdeněk, Zdenda a Matěj v autě 2 m pásmo a já
s Kubou 70 cm se studeným odchovem. Naštěstí po půl hodince se vyškrábalo
nad les sluníčko, tak to šlo s trochu zmrzlýma rukama vydržet.
Průběh
závodu nám na 70 cm zkomplikoval můj nefunkční počítač (do původní kondice
se už niky nezbrchal). Takže opět papírový deník. Nicméně na tomto pásmu po
prvotním pomalém přibývání spojení při vyhledávání stanic se nakonec podařil
slušný výsledek.
Zajímavý poznatek je, že jsme po první celkem
chudobné hodině přešli na jinou taktiku a Kubík jel cca 80 % na výzvu. Ne že by
to byl všelék, ale byly chvilky, kdy to celkem odsýpalo. Zvláštní bylo, že jsme
udělali jenom jednoho 9A a ani jednoho S5, což občas ulovíme víc. Když jsem se
díval na log konkurence, tak jsem zjistil, že se 9A objevili až ke konci závodu
a to jsme my směrovali na všechny strany ve snaze ještě něco vyštrachat
v éteru.
Nakonec jsme
udělali na 432 MHz 34 spojení. Bohužel díky papírovému logu jsme přehlédli jedno
duplicitní spojení, takže po škrtu zbylo 33 spojení, 103 bodů, 10 lokátorů,
takže celkem 1030 bodů s poctivými 10 W z baterek a operátor má 13 let
a v podstatě odjel celé tři hodiny v pohodě sám.
Kubo, velice pěkný výsledek, gratulace. (Pozn. OK2BUT)
 |
| Kuba tradičně ovládl 70 cm pracoviště. |
Takže
úspěch.
Na konec
závodu nás navštívil Zdeněk OK2BPH s kafim pro dospělé a oplatky pro
všechny.
 |
| Návštěva OK2BPH |
Závod jsme
ukončili vzpomínkou na Františka OK2VMH, který před více jak 10 lety z tohoto kopce jel svůj poslední
pozemský kontest.
 |
| Vzpomínka na Frantu, OK2VMH |
Pak už cesta
domů k rodinám, obědům (někteří na hodovou husu). A odpočinek u Davis Cupu.
Roman, OK2CR
OK2KHD
Mladší junioři se také zúčastnili závodu. Pod značkou OK2KHD vysílali tentokrát Adam, Vítek, Šimon a Staník z učebny DDM ve Vracově. Žádné komplikace nebyly, výsledek velmi pěkný - 41 spojení, 127 bodů, 14 násobičů = 1778 bodů celkem. Zkoušeli jsme taky 70 cm, ale jenom 5 spojení, 13 bodů, 3 násobiče = 39 bodů.
 |
| Zleva: Staník, Adam, Vítek a Šimon |
Honza, OK2BUT
