středa 25. května 2011

Hon na lišku

Krásné teplé počasí nás vylákalo z učebny. Úkolem schůzky v úterý 24. května bylo vyzkoušet si techniku ROB venku v přírodě. Vybrali jsme si lesík na konci Vracova, kde mezi borovicemi nebyla příliš vysoká tráva. Kluci měli za úkol najít dva ukryté majáky, které navíc vysílají na stejném kmitočtu v 80 m pásmu a dají se rozlišit jenom podle toho, že vysílají různou rychlostí. K dispozici jsme měli pět přijímačů, z nichž dva byly naprosto v pořádku, avšak u tří nefungovalo přepínání antén. To se ukázalo jako zásadní závada.

Sotva jsme vyslali prvního závodníka (Matěje) přestal poslouchat další přijímač.
A zrovna jeden z těch dvou dobrých !!! Závadu se nám nepodařilo odstranit,
tak jsme se museli spokojit jenom s jediným funkčním přijímačem.

Zatímco nešťastný Matěj s vadným přijímačem stále nemohl přesně určit směr,
Petr už s úsměvem dobíhal do cíle se dvěma skalpy.

Dobrý přijímač od Petra převzal Zdeněk a vsadil na pečlivé zaměření signálu.
To se mu vyplatilo, protože obě lišky ve velmi krátkém čase našel.
Přijímač předal Lukášovi a také jemu se dařilo výborně.

Tomáše však na fotce vůbec nemáme, ten měl taky jeden z těch nedobrých přijímačů. Vydal se někam přes pole a víc jak půl hodiny jsme o něm nevěděli. Naštěstí se našel a my jsme po něm nemuseli vyhlásit pátrací akci. I on po výměně přijímače hravě našel ukryté majáky.

A co napsat na závěr?
Bez správně fungujících přijímačů nelze závodit. K vyhledání ukryté lišky nestačí, když funguje jenom feritová anténa. Také by bylo zajímavější s vysílači, které se používají pro ROB a vysílají na různých kmitočtech různý signál (MOE, MOI, MOS... atd). Kdysi bývaly v každém Svazarmu.

Ale i přes všechny potíže s přijímači a kopřivami to bylo moc hezké odpoledne.

neděle 22. května 2011

Závody VKV

VKV závody - 144 MHz - multi ops - 100 W
V letošním roce jsme se zúčastnili 1. i 2. subregionálu a také Velikonočního závodu. Bohužel se nám zatím stále nepodařilo nainstalovat druhou anténu. Ale do VKV Polního dne by se to snad dalo stihnout?
Tady je potřeba přiznat, že se potýkáme s nedostatkem vlastních operátorů. Proto má-li kdokoli z našich členů chuť si zavysílat v závodě pod značkou kolektivní stanice, stačí jenom přijet.
Z členů klubu se u zařízení pod značkou OK2KYK v závodech střídají OK7WW, OK7MT, OK4MM, OK2BUT. Děkuji Štěpánovi, OK2EC, který nám již několik let ochotně a vydatně vypomáhá.

VKV PA - 144 MHz - multi ops
Každý měsíc se zúčastňujeme také závodu VKV Provozní aktiv, první 4 měsíce odvysílali kluci z kroužku, ale v květnu nikdo z nich nepřijel, tak jsem zvedl výkon na 50 W a odvysílal ho sám. Hlavně proto, abychom v celoročním hodnocení nebyli za květen bez bodu. Celkově se držíme na průběžném 19. místě.

Nakonec jsme v celoročním hodnocení 2011 obsadili 16. místo ze 44 zúčastněných stanic.

středa 4. května 2011

Prvomájový výstup na Velkou Javorinu

Výpravu na vrchol Velké Javořiny jsme naplánovali na 1. máje 2011. Zařízení, včetně drátové antény, nachystal a nahoru vynesl Jarda, OK4MM. Akumulátor svěřil třem nosičům, kteří postupně odpadali a tak pro nejstrmější úsek výstupu jsem ho nafasoval do batohu já. Ti znavení nosiči byli Petr, Tomáš a Matěj - členové radioamatérského kroužku DDM z Vracova. Dále šli s námi ještě Zdeněk, OK7WW, náš kamarád Franta a jako vedoucího výstupu jsme určili Jožku, OK2BPK a jeho XYL Stázku.

Autobus nás dovezl na Vápenky asi v 10 hodin a odtud jsme vyrazili na dvouhodinový výstup. Krátce po poledni jsme stáli na vrcholu, když jsme překonali výškových 410 m. Špička vysílače byla zahalena mraky a dvakrát výhrůžně zahřmělo a spadlo i pár kapek. Ale potom začalo víc foukat a déšť i bouřka byly odváty kamsi do dáli.

To byla příležitost vybalit transceiver, pověsit anténu a pokusit se o pár spojení. Zpočátku jsme nebyli úspěšní, ale potom se strhl pile-up a šlo to jako po másle. Jelikož jsme stáli nohama na slovenském území, na kterém je také vrchol Velké Javořiny, dával Jarda podle předpisů značku OM/OK4MM/P. Jenže udával referenční číslo SOTA jako OK/ZL-003 a na to nás někteří lovci SOTA upozornili. Možná jsme měli pověsit anténu kus vedle, nad územím ČR a bylo by vše podle pravidel.

Z vrcholu jsme pracovali asi 35 minut a uskutečnili jsme přes 30 spojení. Naše zařízení bylo Elecraft K1 s modulem pro 40 a 30 m, automatický antenní tuner Elecraft T1 a dipól 2x10m.
Napájení z baterie 12V/6Ah, která pro výkon 4 W mohla být klidně lehčí.

Pro zpáteční cestu jsme zvolili malou zacházku na Šibenický vrch (706 m n. m.), ze kterého kolektivka OK2KMT odvysílala v minulosti spoustu VKV závodů. Tam jsme taky krátce vzpomněli Frantu, OK2VMH, který nás před více než 10 lety opustil. Celý tento výšlap byl zorganizován právě na jeho počest.
Výlet se vydařil, nachodili jsme poctivých 15 km, vyzkoušeli jsme si jak se vysílá v přírodě a tak věřím, že to nebyla naše poslední cesta v programu SOTA.